PCA Institut Praha

Dříve jsem se ptal: Jak mohu vylěčit či změnit tohoto člověka? Dnes bych tuto otázku položil jinak: Jak mohu vytvořit vztah, který tento člověk může využít pro svůj osobní růst? (On Becoming a Person, 1961)

Program

Anotace 

9. česko - slovenské sympózium PCA


PCA a trauma Barbora Hrdličková

Pojem trauma sa objavil v medicíne v 19. storočí a znamenal akýkoľvek vonkajší činiteľ, ktorý silou zmení fyzické alebo chemické vlastnosti časti alebo celého tela. V súčasnosti sa pojem trauma rozliezol do šírky aj hĺbky a tak, keď hovoríme o traume, myslíme tým hlboko rozrušujúcu udalosť, ktorá ohrozuje pocit kontroly u jednotlivca a tým mu zabraňuje integrovať situáciu a nové okolnosti do jeho reality. Na poli psychoterapie, aj na samotnom dvorčeku PCA, dominuje názor, že práca s traumou je pre pre iné prístupy - viac aktívnejšie, direktívnejšie, podložené konkrétnou teóriou. Rada by som sa s vami pozrela na to, čo ku kríze a traume hovorí klasická Rogersova teória - aktualizačná tendencia, organizmický hodnotiaci proces, inkongruencia. Krátko sa dotkneme toho, čo sa deje z pohľadu neurovied. A tiež, ako na to nadväzuje teória posttraumatického rastu. Vo workshope by bol priestor na diskusiu nad tým, čo považujeme za traumu, ako pracujeme s “t” traumou a “T” traumou, ako môžeme využiť spôsob práce s traumou z iných prístupov.


Jak to máme v PCA s diagnózami? Petr Hudlička

Pracujeme v rámci PCA přístupu s klasickými zdravotnickými diagnózami? Používáme je? Mohou nám něco podstatného sdělit? Máme nějakou vlastní „diagnostiku“? Lze to smysluplně skloubit s přístupem centrovaným člověkem/na člověka? Zkusme hledat odpovědi.


Proměny Self u traumatizovaného klienta. Viděno optikou nejen PCA terapie. Julie Lipská

„Jedinci disponují ve svém nitru obrovským potenciálem k sebeporozumění a proměně vlastního sebepojetí, základních postojů a jednání zaměřeného na vlastní já.“ (Carl Rogers, in Způsob bytí) Při běžném terapeutickém procesu jsme zvyklí pracovat s různými aspekty klientova Self. Bude tomu jinak u těch, kteří prodělali trauma? V reakci na traumatickou situaci projde osobnost člověka ohromnou zátěží, která má často za následek i její dočasný rozpad a následné „znovusložení“. Podíváme se blíže na tento proces, na možné komplikace, ale i na potenciál k posttraumatickému růstu. Budeme hledat odpovědi na otázky „jak můžeme klientovi pomoci, aby sám sebe poskládal zpět k životu?“, „jakou roli v tomto procesu hraje aktualizační tendence?“, „existuje něco jako nezničitelné Self?“ a další. To vše viděno optikou nejen PCA terapie. Během workshopu si na vlastní kůži zažijeme jemnou práci se svými různými vnitřními částmi, a to pomocí techniky kreslení tzv.“vnitřní mapy“.


Terapie zaměřená na emoce a měření empatie Petr Mikoška a Lukáš Novák

V příspěvku budeme prezentovat design a předběžné výsledky probíhající experimentální studie ověřující účinnost terapie zaměřené na emoce (Emotion-Focused Therapy - EFT) u vysokoškolských studentů. EFT, stejně jako řada dalších přístupů, využívá faktu, že empatie psychoterapeuta je klíčovým faktorem terapeutické změny. Ve výše uvedeném experimentu byla použita rozsáhlá baterie měřících nástrojů. Nemohl však být použit žádný nástroj k měření empatie psychoterapeutů, neboť takový nástroj v českém prostředí zatím neexistuje. Proto představíme rovněž některé nástroje, které mohou sloužit jako inspirace pro tvorbu či adaptaci nástroje, který by mohl být pro tento účel v budoucnu využíván.


Terapeutická osamelosť Martin Miller, Martinka Bottová, Hanka Celušáková

Terapeutická práca, napriek tomu, že je naplnená intenzívnym ľudským kontaktom, môže byť pre samotného terapeuta (ak nerobí v tíme, ale vo vlastnej ambulancii), veľmi osamelá. Obzvlášť po príchode covid lockdownov a čiastočného presunu do online priestoru. Dalo by sa povedať, že terapeutka/terapeut môže prežívať osamelosť v "kontakte". Pozývame terapeutky/terapeutov na spoločnú diskusiu, zdieľanie, zamýšľanie sa, výmenu skúseností o tom, ako unášame túto paradoxnú osamelosť. Nastoľujeme si otázky, ako zasahuje do kvality terapeutickej prítomnosti, ako sme s ňou kongruentní, ako sa, nie len, prostredníctvom PCA môžeme pozrieť na túto tému.


Kde je hranice mezi empatií a kongruencí? Naďa Pilařová

Jednou z vlastností emocí je jejich nakažlivost. Ta je založena na tendenci automaticky napodobovat výrazy, postoje i pohyby druhé osoby. Tato nakažlivost je tedy v terapii oboustranná. Terapeut se navíc nachází v pozici, kdy emocím klienta věnuje zvýšenou pozornost, což může mít vliv na míru nakažlivosti. V příspěvku bych ráda ke společné diskuzi předložila otázku, zda je vždy jasná hranice mezi emocí klienta a emocí terapeuta? Můžu vždy odlišit, že pocit, který právě prožívám, je můj? K tématu empatie a opravdovosti terapeuta se dostávám prostřednictvím sdílení několika vlastních kazuistik. Jednou z nich je práce s klientkou, která viditelně a silně prožívá emoce či klient, který je stále unavený. V rámci workshopu je možné věnovat se více uvedeným kazuistikám, stejně tak se jedná o vhodný prostor ke sdílení zkušeností či otázek.


PCA přístup v hiporehabilitaci v neformálním vzdělávání dětí a studentů Xenia Svobodová, Markéta Janatová, Ida Kubrichová, Jindra Vladyková

Cílená práce s koněm může uplatnit svá specifika v psychologii a neformální pedagogice zejména v budování sociálních kompetencí, především v uvědomování si a zvládání emocí, na ně navázaných potřeb a volbě funkčních strategií. Zdrojem zpětné vazby je kůň a jeho reakce, mediovaná lektorem nebo terapeutem. Pokud práci vede odborník s výcvikem, je velmi přínosné využít přístup Person Centered Approach (PCA). PCA přístup a využití koně se v terapii synergicky doplňují. Kůň jako lovná zvěř a stádové zvíře poskytuje nenásilnou mnohavrstevnou zpětnou vazbu neverbální komunikací. V případě potřeby poskytuje kůň a mediátor i vhodnou intervenci a vyvolá nutnost korekce komunikace na straně klienta. Možnost uplatnění PCA vidíme v rámci neformálního vzdělávání dětí ohrožených školním neúspěchem. V tříletém projektu s názvem „Využití koní při neformálním vzdělávání dětí a studentů“ je řada aktivit zaměřená na osobnostní rozvoj účastníků, dětí i vzdělavatelů. Projekt je podpořen z Evropského fondu sociální soudržnosti (Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky). V rámci příspěvku ukážeme příklady individuální a skupinové práce v hiporehabilitaci s dětskými i dospělými klienty. Rozebereme jednotlivé situace z pohledu PCA přístupu a ukážeme, jak lze posilovat pomocí nenásilné neverbální komunikace s koněm empatii, asertivitu, kongruenci, serialitu, sebereflexi a hodnotové ukotvení klientů jako stavební kameny pro zlepšení kvality života, úspěšnosti ve škole, ve vztazích a v pracovním uplatnění.


PCA v businessu Lenka Šilerová

Téma PCA přístupu ve firemním prostředí není příliš rozpracované, v moderním leadershipu se uplatňují jiné koncepty, využívající některé z východisek humanistické psychologie (autentický leadership, servant leadership…). PCA principy můžeme najít i v nově vznikajících tzv. tyrkysových organizacích fungujících „bez vedení“. PCA přístup je přitom velmi nosný pro rozvoj zaměstnanců, jejich pracovní spokojenost i výkonnost, zároveň stojí v základech koučování. Stojí za to ho tedy prozkoumat, sdílet zkušenosti a zvážit možnosti dalšího uplatnění. První část se bude stručně věnovat teorii využití PCA ve firemním prostředí (Ryback, Motschnig, Sollárová aj.). Praktická část bude věnována diskusi a sdílení zkušeností z firemního prostředí (koučování, leadeship, rozvoj…) – dle zkušeností a zájmu účastníků. Mohu připravit i několik konkrétních příkladů k diskusi. Příspěvek je inspirován mou závěrečnou prací PCA výcviku u PCA institutu: Využití PCA ve firemním prostředí (2020).


Terapie mezi stromy: Jak nás může PCA přiblížit přírodě a nám samotným? Adam Táborský

Ať už z důvodu uzavření terapeutických pracoven během pandemie COVID-19 nebo rostoucího počtu výzkumů potvrzující pozitivní dopad přírody na duševní zdraví, tak stále více odborníků mění ve své praxi stěny za stromy. Učení Carla Rogerse nebylo limitováno pouze na terapeutovny. Přesah PCA přístupu se prolínal do vzdělávání i politiky. V současné době se přesouvá i do přírody. Jakým způsobem se může stát příroda koterapeutem, přítelem nebo prostředím pro psychoterapii? Jakým způsobem psychoterapeutická práce v přírodě podporuje autenticitu, vzájemnost a spoluvytváření? Jaká je role empatie, bezpodmínečného pozitivního přijetí a kongruence, jsou některé z otázek, kterým se pověnujeme.


Využití principů PCA ve standardizované terapii s dětmi. Nicole Tesar

Příspěvek se bude zabývat možnostmi uplatnění PCA v behaviorální terapii s dětmi. Na příkladu své praxe z USA s dětmi s tikovými poruchami a Touretteovým syndromem vysvětlím, jak lze skloubit dvě zdánlivě neslučitelné oblasti: standardizovanou léčbu, která ze své povahy zakládá direktivní přístup a principy rogersovského učení.


Je potrebná koncepcia vzťahovej hĺbky pre klasického rogeriána? Kritická úvaha o teórii a praxi vzťahovej hĺbky. Ivan Valkovič

Posledných dvadsať rokov, sa v prístupe zameranom na človeka zadefinovala teoreticky aj výskumne modalita alebo spôsob myslenia, ktorý nazývame vzťahová hĺbka (Relational Depth, Mearns, Cooper et al., 2005). Zámerom môjho príspevku je popísať vlastnú perspektívu a postoj k téme vzťahovej hĺbky z pozícií klasickej PCA práce. Na následnom workshope by som rád pozval do dialógu kolegov a kolegyne, ktorí sa o túto relatívne novú vzťahovo a dialogicky orientovanú modalitu zaujímajú.


POSTER Terapeutická prítomnosť - spoločný faktor terapeutickej zmeny PhDr. Hana Smitková, PhD., Mgr. Martina Bottová

Terapeutická prítomnosť je opomínaným konceptom napriek tomu, že je považovaná za jeden zo spoločných faktorov vytvárania efektívnej psychoterapie a kľúčová pre to, aby sme boli ozajstnými a dobrými terapeutmi/kami a vytvárali blízke a bezpečné vzťahy s klientmi/kami. Doteraz jej nie je venovaný dostatok pozornosti ani v psychoterapeutických výcvikoch. Príspevok ponúka pohľad na vzťah terapeutickej prítomnosti s nevyhnutnými a postačujúcimi podmienkami pre osobnostnú zmenu, ako ich definoval Rogers, dáva do súvisu a spresňuje rozdiely a paralely s konceptmi všímavosť a vzťahová hĺbka. Prináša prepojenie s neurocepciou a polyvagálnou teóriou, neurofyziologickými mechanizmami, ktoré sú mediátormi, aby sa klienti/tky cítili v terapii bezpečne. Na základe modelu terapeutickej prítomnosti (príprava podmienok, okolností na prítomnosť, proces prítomnosti a aktuálne prežívanie prítomnosti na stretnutí s klientom/kou) vytvorili S. M. Gellerová, L. S. Greenberg, J. C. Watsonová TPI (Therapeutic Presence Inventory, 2010) - varianty dotazníka pre jej posúdenie terapeutom/kou a klientom/kou.


© 2022 PCA Institut Praha | Programming FOLDINA.cz